﻿<p>Narodil jsem se $[birthDate] ve městě Beeskow v Braniborsku, u výtoku Sprévy ze Schwielochsee, do rodiny drobného obchodníka. Byl jsem čtvrtým a nejmladším dítětem. Starší bratr a dvě sestry byli o mnoho let starší, takže jsem pro ně byl vždycky skoro jako panenka a všichni kolem mě neustále pobíhali a věnovali mi příliš mnoho pozornosti. „Ach, náš malý $[firstName],“ říkávali pokaždé, když jsem něco provedl.</p>
<p>Nežili jsme nijak přepychově - matka pracovala jako zdravotní sestra v místní městské nemocnici a otec vlastnil obchod se železářským zbožím. Starší bratr po škole nastoupil jako pomocný účetní a stal se nejúspěšnějším dítětem naší rodiny. Otec na něj byl velmi hrdý a pokaždé, když jsem ze školy přinesl špatné známky, dával mi ho za příklad a nadával mi do budižkničemů.</p>
<p>V polovině třicátých let jsem za našetřené peníze tajně navštěvoval místní klub balonového létání a leteckého modelářství. Když jsem se v tom osvědčil, byl jsem s podporou Německého svazu leteckých sportů poslán do plachtařské školy. Měli jste vidět otcovu tvář, když přišel dopis z klubu na moje jméno - pořád opakoval, že „náš nešťastný malý $[firstName] si chce zlomit vaz!“ Já však trval na svém. Otce to překvapilo, ale nakonec ustoupil. Sestry měly takovou radost, že při mém odjezdu uspořádaly malou oslavu. Starší Elsa na mě byla velmi pyšná; zvyšovalo to i její vlastní prestiž, protože se začala stýkat s kandidátem na důstojníka Wehrmachtu, kterého nedávno poznala. „A ty budeš také důstojník!“ opakovala, i když mě to tehdy vůbec nezajímalo. Mým hlavním cílem bylo létat.</p>
<p>V září 1939 vypukla v Evropě válka a já se začal bát, že nestihnu dokončit studia a zapojit se do bojů. Konflikt se však jen rozrůstal a nyní, $[startDate], jsem byl v hodnosti $[startRank] odeslán na letiště $[startSquadronName]. Stále mám příležitost ukázat, co opravdu dokážu.</p>